Na cestach

Zdravim z vychodniho Pakistanu, z mestecka Lahore. Jelikoz v Iranu byl blokovany pristup na livejournal, byl jsem nucen svuj cestovni blog vytvorit na adrese rousik.blogspot.com. Zapisky z cest, aktualni podle toho, jak je dostupny Internet, najdete tam.

Camus

Občas mě přepadá zvědavost, co se událo s těmi slečnami, které mi zmizely. Občas, třeba nyní, zaklet do osidel práce, jenom napíšu jejich jméno a kouknu se, co mi na ně prozradí internet... A tak jsem i narazil na Janu a její blog na stránkách respektu, kde se černobělá zatím jediný příspěvek - text o Camusově cizinci... Překvapen. Z pěkného skladu slov. Nepřekvapení ze sebestylizace. Ale i to je milé. Svým způsobem.

Nejsilnější však byl jeden z komentářů:

K pochopení cizince je lepší se ptát "Kým Meursault není?" Na rozdíl od okolí není 1) neurotický - netrpí úzkostí ani před popravou; 2) karieristický - postup v práci jej neláká, z toho už vyrostl; 3) idealistický - neuchyluje se k víře ani ve světské ani v božské ideály; 4) hloupý - stále si je střízlivě všeho vědom, nešaškuje a nekašpaří. Mersault je v porovnání s okolím silněji zakotven ve svém existování a proto se jeví tak divný. Netrpí totiž nutkáním vše porovnávat, soudit, hodnotit a analyzovat. Není hnán touhami a nadějemi, není sužován strachem ani beznadějí. Nekáže, nemoralizuje, neprovokuje ale neustupuje a nepodléhá. Nepropadá hysterii a požadavkům na správnou morálku. Přesto nebo právě proto není podlý a falešný. Jedná spontánně, život si neplánuje. Je zajímavé si představit, že by většina mužů na světě byla jako Meursault. Jakou by měl ten svět atmosféru?

Cenzurou proti sobě

V honkongských Chengdu Evening News se objevila drobná kondolence připomínající protest na Tienanmen. Krvavě potlačený protest proti komoušskému režimu. Tisíce mrtvých.

Paying tribute to the strong(-willed) mothers of June 4 victims.

Mladá cenzorka o události nevěděla ani zbla. Cenzura nachytala sebe sama na švestkách.

Taipei

Prací zavátý na necelé dva týdny na daleký východ. Taiwan. Taipei. Docela jiný svět. Dusný vzduch připomíná skleníky a pařeniště, opírá se do chodců. Hluk. Betonové slepence staveb, v přízemích ulici lemují výklenky a vchody do otevřených krámků, obchodů, občerstvení. Mumraj. A motorky. Mraky motorek, proplétají se mezi koly aut, neutuchající troubení. Jak můžou zůstat živí? Jaktože na každém rohu není přejetý, takový zmatek... Některé z ulic jsou ztemnělé průchody mezi plotnami, skříněmi s čerstvým ovocem, pánvemi s masy, pečivem, nádobami s plynem, vařiči, sedačkami, tu a tam obsazenými, zapatlanými stolky. Nad tím vším shluky drátů propojujících cosi s čímsi, zamazané vše šmírem, opadané, rozpukané...

Vše k neporozumění. Absolutní jinakost řeči, písma. Jen tu a tam z črtů a znaků vykoukne známá arabská číslice, známé písmeno. Povětšinou absolutní cizost.

O šest hodin posunutý svět doma. O dvanáct hodin posunutý svět za velikou louží.

Hudební nový prostor

Včera jsem modernizoval systém. Nová verze mého oblíbeného přehrávače Amarok obsahuje záložku Magnatune. Jedná se o službu analogickou k Novému Prostoru ale v oblasti hudby. K dispozici máte rozsáhlou databázi povětšinou neznámých intepretů a skupin tříděnou podle stylu. Jednotlivé skladby či celá alba můžete přidávat do playlistu a přehrávat v původním znění (pouze s větou na konci, že se jedná o ukázku). Pokud vás hudba osloví, můžete si album koupit. Cenu si z rozmezí 5 až 17 dolarů určíte sami. Půlka půjde společnosti Magnatunes, druhá půlka konkrétnímu umělci. Docela zajímavé. Dneska jsem skrze Magnatunes objevil Drop Trio a jejich album Cezanne.
  • Current Music
    Drop Trio - wreck of the zephyr

Dada jam, dada spam

Byl oheň. Opeky buřtů, pivo. Tequila pomeranč skořice. A pak tu čtu poštu a zde spam a la dada:


Tato latka se vyuzivana v lekarstvi je horkym favoritem pri priprave

Hi,

You like fuck prostitute with bigger? Open WWW & RXSHOP1 & NET. Replace & with .

jako u vsech predatoru je relativne kratsi nez vibrace a teplotu. Jsou natolik citlive, ze kocka s jejich
nejen pred zimou a teplem, ale i proti vlhkosti. Srst


Hm... Cože mi to chtěli říci?

Škola volá

Školní zamotanice a peripetie, které vyústily (nutno říci mojí vlastní vinou) až k přerušení studia a současnému mimořádnému studiu se, snad již konečně, blíží definitivnímu vyřešení. Dokončili jsme softwarový projekt (pro představu - práce pro 6 lidí zhruba na rok):
team

Spolu s tím jsem dořešil ročníkový projekt, který mi blokoval soubornou zkoušku (nutné ji absolvovat do konce 4. roč.) a konečně termín souborné zkoušky je již na obzoru. Dnem "dé" bude 15.5. plus minus. Čtu tedy okruhy otázek, oživuji dávno zašlé a zvětralé vědomosti, rozšiřuji si obzory věcmi dosud téměř neznámými (těch, bohudíky, je snad jen poskrovnu).

Postřeh na závěr: ačkoliv dnes skoro bez ustání něco dlabu, okusuji, sezobávám, mám hlad jako vlk...
  • Current Music
    Weather Report - Black Market

Ryby raky... práce taky...

Začnu kapitolami hedónismu. Oblíbené rybí varianty. Na vyhlídnutý recept ryby na provensálský způsob mi chybí bílé víno. Tedy lehká večeře - ryba na trojpálivo - opět osmahneme cibulku na oleji, zalijeme trochou vody a přidáme půl masoxu. Mezitím rybí filé posolíme, posypeme na hrubo nadrceným pepřem (první), kousky feferonky (druhé) a na jemno nasekaným kořenem zázvoru (třetí). Do v pánvi vřící zálivky opatrně vložíme filé a přihodíme pár větších kusů zázvoru... Deset minut. Podáváme s s čerstvým křupavým chlebem a rajčetem nakrájeným na osminky, posypaným pepřem a solí. Jíme hůlkami, ať se procvičíme...


Krom toho, že se bavím zkoušením různých receptů a vařením (jsem zvědav, kdy se to podepíše na mé tělesné konstituci), sázím a zalévám - rybízy a do kompostu dýně (očekávám, až na mě vykouknou z hlíny). Po krk a po uši v práci, škola postává za rohem a připomíná se mi, nesmím ji nechat čekat déle. Po uši ve zmatku, v divné pololhostejnosti. Marie překrásná, když ji vídám (nečasto), ještě mě nenechává chladným... Ale je jako list ve větru. Letí svým směrem a moje snahy o jakkoliv drobný (o něco větší, než mi nabízí) díl její bytosti, jejího času, poznání její dosud tajemné a pro mě rozporupné povahy, setkává se s jejím míjením, nevnímáním... Jako list ve větru. K člověku lhostejný.

Karol. Kapitola nadepsaná drobným písmem na prázdný list papíru. Bílá, bílá, bílá - první slovo nebylo napsáno a já nevím, jestli vůbec bude motiv rozvinut nebo to skončí u těchto prvních slov - isbn, rok vydání, datum spotřeby?

A tak mám ze všeho pocit, že svět jde svými cestami zcela mimo mě a já tu zůstávám uprostřed všeho toho mravenčího shonu stát sám se svými úvahami, touhami (nenaplněnými, naplněnými). Se sebou svým světem šlapat dál.

Hledá se děvče na rybí oběd, film Larse Von Triera - Kdo je tady ředitel, divadelní kus Martina McDonagha (ir jak řemen), na jazzové koncerty, na čaje, lezení po skalách a tak dále a šíře.... :o) Zn.: hřičky se slovy na denním pořádku!

Od června se zase skáče ze Zvíkovského mostu. Nechám si to ujít i letos?
  • Current Music
    Erik Truffaz Quartet - Sweet Mercy

Filé na cibulce

Na oleji osmahneme cibulku, pak vlijeme hrnek vody se čtvrtkou zeleninového masoxu, pečlivě rozmícháme a přidáme na proužky nakrájený řapíkatý celer.

Mezitím vezmeme rozmražené filé, okořeníme dle chuti a na vrchní stranu navrstvíme najemno pokrájený česnek. Opatrně filé vložíme do pánve, přičemž dáváme pozor, aby česnek zůstal "na hřbetě".

Zaklopíme a dusíme do hotova. Podávalo se včera s rýží :)