hypercube

Zdravim z vychodniho Pakistanu, z mestecka Lahore. Jelikoz v Iranu byl blokovany pristup na livejournal, byl jsem nucen svuj cestovni blog vytvorit na adrese rousik.blogspot.com. Zapisky z cest, aktualni podle toho, jak je dostupny Internet, najdete tam.

Občas mě přepadá zvědavost, co se událo s těmi slečnami, které mi zmizely. Občas, třeba nyní, zaklet do osidel práce, jenom napíšu jejich jméno a kouknu se, co mi na ně prozradí internet... A tak jsem i narazil na Janu a její blog na stránkách respektu, kde se černobělá zatím jediný příspěvek - text o Camusově cizinci... Překvapen. Z pěkného skladu slov. Nepřekvapení ze sebestylizace. Ale i to je milé. Svým způsobem.

Nejsilnější však byl jeden z komentářů:

K pochopení cizince je lepší se ptát "Kým Meursault není?" Na rozdíl od okolí není 1) neurotický - netrpí úzkostí ani před popravou; 2) karieristický - postup v práci jej neláká, z toho už vyrostl; 3) idealistický - neuchyluje se k víře ani ve světské ani v božské ideály; 4) hloupý - stále si je střízlivě všeho vědom, nešaškuje a nekašpaří. Mersault je v porovnání s okolím silněji zakotven ve svém existování a proto se jeví tak divný. Netrpí totiž nutkáním vše porovnávat, soudit, hodnotit a analyzovat. Není hnán touhami a nadějemi, není sužován strachem ani beznadějí. Nekáže, nemoralizuje, neprovokuje ale neustupuje a nepodléhá. Nepropadá hysterii a požadavkům na správnou morálku. Přesto nebo právě proto není podlý a falešný. Jedná spontánně, život si neplánuje. Je zajímavé si představit, že by většina mužů na světě byla jako Meursault. Jakou by měl ten svět atmosféru?

Dva dny po mém příjezdu z Taipei jsme s kapelou hráli na střeleckém ostrově. Je z toho jedno video...

V honkongských Chengdu Evening News se objevila drobná kondolence připomínající protest na Tienanmen. Krvavě potlačený protest proti komoušskému režimu. Tisíce mrtvých.

Paying tribute to the strong(-willed) mothers of June 4 victims.

Mladá cenzorka o události nevěděla ani zbla. Cenzura nachytala sebe sama na švestkách.

Prací zavátý na necelé dva týdny na daleký východ. Taiwan. Taipei. Docela jiný svět. Dusný vzduch připomíná skleníky a pařeniště, opírá se do chodců. Hluk. Betonové slepence staveb, v přízemích ulici lemují výklenky a vchody do otevřených krámků, obchodů, občerstvení. Mumraj. A motorky. Mraky motorek, proplétají se mezi koly aut, neutuchající troubení. Jak můžou zůstat živí? Jaktože na každém rohu není přejetý, takový zmatek... Některé z ulic jsou ztemnělé průchody mezi plotnami, skříněmi s čerstvým ovocem, pánvemi s masy, pečivem, nádobami s plynem, vařiči, sedačkami, tu a tam obsazenými, zapatlanými stolky. Nad tím vším shluky drátů propojujících cosi s čímsi, zamazané vše šmírem, opadané, rozpukané...

Vše k neporozumění. Absolutní jinakost řeči, písma. Jen tu a tam z črtů a znaků vykoukne známá arabská číslice, známé písmeno. Povětšinou absolutní cizost.

O šest hodin posunutý svět doma. O dvanáct hodin posunutý svět za velikou louží.

Včera jsem modernizoval systém. Nová verze mého oblíbeného přehrávače Amarok obsahuje záložku Magnatune. Jedná se o službu analogickou k Novému Prostoru ale v oblasti hudby. K dispozici máte rozsáhlou databázi povětšinou neznámých intepretů a skupin tříděnou podle stylu. Jednotlivé skladby či celá alba můžete přidávat do playlistu a přehrávat v původním znění (pouze s větou na konci, že se jedná o ukázku). Pokud vás hudba osloví, můžete si album koupit. Cenu si z rozmezí 5 až 17 dolarů určíte sami. Půlka půjde společnosti Magnatunes, druhá půlka konkrétnímu umělci. Docela zajímavé. Dneska jsem skrze Magnatunes objevil Drop Trio a jejich album Cezanne.

Byl oheň. Opeky buřtů, pivo. Tequila pomeranč skořice. A pak tu čtu poštu a zde spam a la dada:


Tato latka se vyuzivana v lekarstvi je horkym favoritem pri priprave

Hi,

You like fuck prostitute with bigger? Open WWW & RXSHOP1 & NET. Replace & with .

jako u vsech predatoru je relativne kratsi nez vibrace a teplotu. Jsou natolik citlive, ze kocka s jejich
nejen pred zimou a teplem, ale i proti vlhkosti. Srst


Hm... Cože mi to chtěli říci?

Školní zamotanice a peripetie, které vyústily (nutno říci mojí vlastní vinou) až k přerušení studia a současnému mimořádnému studiu se, snad již konečně, blíží definitivnímu vyřešení. Dokončili jsme softwarový projekt (pro představu - práce pro 6 lidí zhruba na rok):


Spolu s tím jsem dořešil ročníkový projekt, který mi blokoval soubornou zkoušku (nutné ji absolvovat do konce 4. roč.) a konečně termín souborné zkoušky je již na obzoru. Dnem "dé" bude 15.5. plus minus. Čtu tedy okruhy otázek, oživuji dávno zašlé a zvětralé vědomosti, rozšiřuji si obzory věcmi dosud téměř neznámými (těch, bohudíky, je snad jen poskrovnu).

Postřeh na závěr: ačkoliv dnes skoro bez ustání něco dlabu, okusuji, sezobávám, mám hlad jako vlk...

Začnu kapitolami hedónismu. Oblíbené rybí varianty. Na vyhlídnutý recept ryby na provensálský způsob mi chybí bílé víno. Tedy lehká večeře - ryba na trojpálivo - opět osmahneme cibulku na oleji, zalijeme trochou vody a přidáme půl masoxu. Mezitím rybí filé posolíme, posypeme na hrubo nadrceným pepřem (první), kousky feferonky (druhé) a na jemno nasekaným kořenem zázvoru (třetí). Do v pánvi vřící zálivky opatrně vložíme filé a přihodíme pár větších kusů zázvoru... Deset minut. Podáváme s s čerstvým křupavým chlebem a rajčetem nakrájeným na osminky, posypaným pepřem a solí. Jíme hůlkami, ať se procvičíme...


Krom toho, že se bavím zkoušením různých receptů a vařením (jsem zvědav, kdy se to podepíše na mé tělesné konstituci), sázím a zalévám - rybízy a do kompostu dýně (očekávám, až na mě vykouknou z hlíny). Po krk a po uši v práci, škola postává za rohem a připomíná se mi, nesmím ji nechat čekat déle. Po uši ve zmatku, v divné pololhostejnosti. Marie překrásná, když ji vídám (nečasto), ještě mě nenechává chladným... Ale je jako list ve větru. Letí svým směrem a moje snahy o jakkoliv drobný (o něco větší, než mi nabízí) díl její bytosti, jejího času, poznání její dosud tajemné a pro mě rozporupné povahy, setkává se s jejím míjením, nevnímáním... Jako list ve větru. K člověku lhostejný.

Karol. Kapitola nadepsaná drobným písmem na prázdný list papíru. Bílá, bílá, bílá - první slovo nebylo napsáno a já nevím, jestli vůbec bude motiv rozvinut nebo to skončí u těchto prvních slov - isbn, rok vydání, datum spotřeby?

A tak mám ze všeho pocit, že svět jde svými cestami zcela mimo mě a já tu zůstávám uprostřed všeho toho mravenčího shonu stát sám se svými úvahami, touhami (nenaplněnými, naplněnými). Se sebou svým světem šlapat dál.

Hledá se děvče na rybí oběd, film Larse Von Triera - Kdo je tady ředitel, divadelní kus Martina McDonagha (ir jak řemen), na jazzové koncerty, na čaje, lezení po skalách a tak dále a šíře.... :o) Zn.: hřičky se slovy na denním pořádku!

Od června se zase skáče ze Zvíkovského mostu. Nechám si to ujít i letos?

Na oleji osmahneme cibulku, pak vlijeme hrnek vody se čtvrtkou zeleninového masoxu, pečlivě rozmícháme a přidáme na proužky nakrájený řapíkatý celer.

Mezitím vezmeme rozmražené filé, okořeníme dle chuti a na vrchní stranu navrstvíme najemno pokrájený česnek. Opatrně filé vložíme do pánve, přičemž dáváme pozor, aby česnek zůstal "na hřbetě".

Zaklopíme a dusíme do hotova. Podávalo se včera s rýží :)